Značky typu I se řídí normou ISO 14024:2018 Environmentální značky a prohlášení – Environmentální značení typu I – Zásady a postupy. Tyto značky uvádějí, že určitý výrobek nebo služba splňuje nebo překračuje specifická a kvantitativní environmentální kritéria stanovená nezávislými externími organizacemi. Značky typu I tedy vyžadují ověření třetí stranou, což z nich činí důvěryhodný a užitečný prostředek pro „zúžení“ vašeho dlouhého seznamu potenciálních výrobků nebo služeb. Získání těchto značek však nemusí být pro dodavatele výhodné z hlediska nákladů, zejména pokud mají mnoho výrobků v různých kategoriích. Tím se vysvětluje, proč se jimi chlubí jen málo výrobků. Některé příklady značek typu I jsou uvedeny na obrázku 2.

Značení Energy Star ověřuje účinnost různých kategorií výrobků. Pokud by někdo například hledal účinný záložní zdroj napájení (UPS), mohl by použít vyhledávač produktů Energy Star, aby našel nejefektivnější záložní zdroj UPS v rámci dané topologie. Ačkoli značky typu I poskytují jasný a platný způsob porovnávání určitých vlastností výrobku, jako je účinnost, nejsou založeny na posouzení životního cyklu (LCA).

Obrázek 2 – Příklady značek typu I

Značky typu II se řídí normou ISO 14021:2016 Environmentální značky a prohlášení – Vlastní environmentální tvrzení (environmentální značení typu II). Stejně jako značky typu I sdělují, že výrobek nebo služba splňuje nebo překračuje specifická a kvantitativní environmentální kritéria. Jak však název napovídá, tyto štítky vycházejí z vlastního tvrzení, což znamená, že výrobce výrobku může tvrdit cokoli, aniž by toto tvrzení podléhalo ověření třetí stranou. Méně renomovaní výrobci toho bohužel využívají a na svých značkách typu II uvádějí nepravdivá tvrzení. Pokud tedy chcete při svém posuzování používat značky typu II, je zásadní věnovat procesu náležitou péči. Je důležité, aby výrobce spolu s údaji předložil také podkladovou dokumentaci pro svůj program značení. Jak uvádí norma ISO 14021, „metodika hodnocení používaná těmi, kteří vytvářejí environmentální tvrzení, by měla být jasná, transparentní, podpořená vědeckými fakty a zdokumentovaná“. Kromě toho by měl mít výrobce k dispozici údaje, které toto tvrzení dokládají. Značka by neměla vzbuzovat dojem, že výrobek je certifikovaný nebo jinak ověřený třetí stranou. Některé příklady značek typu II jsou uvedeny na obrázku 3, přičemž první z nich je značka Green Premium společnosti Schneider Electric, které se věnuje informační dokument Pokyny k ekologické značce Green Premium.

Obrázek 3 – Příklady značek typu II

Značky typu III se řídí normou ISO 14025 Environmentální značky a prohlášení – Zásady a postupy (Environmentální prohlášení typu III). Environmentální prohlášení o produktu (EPD) je stručně řečeno dokument, který shrnuje údaje o životním cyklu výrobku nebo služby z hlediska vlivu na životní prostředí a který obvykle platí po dobu 5 let. Environmentální prohlášení o produktech pomáhají specifikátorům přijímat rozhodnutí o produktech na základě environmentální udržitelnosti daného produktu. Je to podobné jako u nutričních údajů na potravinách, jež nám pomáhají při rozhodování, které jídlo koupit. Hlavním důvodem, proč štítky na potravinách pomáhají zákazníkům porovnávat podobné potraviny, je skutečnost, že tyto štítky jsou (v příslušných zemích) standardizované. Stejně tak pomáhají environmentální prohlášení o produktech specifikátorům snadněji porovnat produkty ve stejné kategorii, například jističe. Norma ISO 14025 „stanovuje zásady a postupy pro vypracování programů pro environmentální prohlášení typu III a pro environmentální prohlášení typu III“.

Environmentální prohlášení o produktech musí být založena na údajích o posouzení životního cyklu nebo údajích z analýzy životního cyklu, které samy podléhají normě ISO 14040. Je třeba poznamenat, že norma ISO 14040 je obecná a vztahuje se na všechny typy výrobků a služeb, a proto není příliš užitečná pro konkrétní kategorii produktů. Provozovatelé programů pomáhají zaplnit tuto mezeru pomocí programů, které jsou v souladu s normou ISO 14025, aby byl v environmentálních prohlášeních o produktech uváděn stejný typ informací.

Podle normy ISO 14020 může být provozovatelem programu „společnost nebo skupina společností, průmyslové odvětví nebo profesní sdružení, veřejné orgány či agentury nebo nezávislý vědecký orgán či jiná organizace“. Provozovatel programu vyvíjí, schvaluje a publikuje pravidla pro kategorie produktů (PCR) a pravidla pro specifické produkty (PSR) (viz poznámka na konci č. 5). Pravidla pro kategorie produktů představují „soubor specifických pravidel, požadavků a pokynů pro vypracování environmentálních prohlášení typu III pro jednu nebo více kategorií produktů“ (viz poznámka na konci č. 6). Pravidlo pro kategorie produktů související s tímto dokumentem se například týká elektrických a elektronických zařízení a výrobků z oboru HVAC-R a definuje, jak by výrobci měli provádět posouzení životního cyklu. Pravidla pro specifické produkty definují pravidla pro produkty z příslušné kategorie, jako jsou například jističe, klimatizační jednotky, záložní zdroje UPS atd. Provozovatelé programů řídí také registraci a zveřejňování environmentálních prohlášení o produktech a snaží se zajistit, aby výrobci nezískávali nespravedlivou výhodu tím, že při vytváření environmentálních prohlášení o produktech nedodržují pravidla. O některých z těchto nástrah pojednáváme v části „Pokyny pro přesné porovnání produktů“.

Tabulka A.1 normy ISO 14040 obsahuje souhrn kroků a orgánů podílejících se na vývoji a fungování programu environmentálních prohlášení. Obrázek 4 to dokládá a ukazuje, že zúčastněné strany jsou součástí procesu. Norma stanovuje, že „mezi zúčastněné strany mohou patřit dodavatelé materiálu, výrobci, obchodní sdružení, kupující, uživatelé, spotřebitelé, nevládní organizace, veřejné agentury a případně nezávislé strany a certifikační orgány“.

Naše společnost poskytuje environmentální prohlášení o produktu nazývané environmentální profily produktů (PEP). PEP je termín používaný provozovatelem programu, sdružením P.E.P. Association, které spravuje Program environmentálních prohlášení PEP ecopassport. Tento provozovatel programu podporuje pravidla PCR pro EEZ a výrobky z oboru HVAC. Upozorňujeme, že výrobci výrobků obvykle vytvářejí svá environmentální prohlášení o produktech podle pravidel provozovatele programu, ale musí je nezávisle ověřit buď interní (viz poznámka na konci č. 7), nebo externí odborníci, jak je uvedeno v dokumentaci k environmentálním prohlášením o produktech. Environmentální prohlášení o produktu vám usnadní kvantifikovat environmentální udržitelnost různých produktů, ale rovněž poskytnou informace, které společnosti potřebují, aby mohly zohlednit své emise v kategoriích Scope 1, 2 a 3, a prokázat tak svůj pokrok ve srovnání s podnikovými cíly v oblasti ochrany životního prostředí. Na obrázku 5 je uveden příklad environmentálního profilu jističe s detekcí poruchy.

Stručně řečeno, značky typu III, tj. environmentální prohlášení o produktech, jsou klíčovým nástrojem pro kvantitativní posouzení dopadu výrobku na životní prostředí. Tyto dokumenty vycházejí z norem ISO a jsou ověřené. Výrobci by měli svá environmentální prohlášení o produktu volně zpřístupnit. Značky typu I jsou ověřeny třetí stranou a jsou užitečné pro porovnání výkonnosti v konkrétní oblasti, například z hlediska energetické účinnosti. Závěrem je třeba říct, že značky typu II mohou být užitečné, pokud výrobce poskytne podkladovou dokumentaci, která zajišťuje jejich důvěryhodnost.

Jedná se o produkt, podle něhož se modelují informace o udržitelnosti a který tvoří základ pro porovnávání. Může být rovněž uveden popis produktu. Pravidla pro environmentální prohlášení o produktu umožňují, aby tento referenční produkt reprezentoval všechny modely v produktové řadě. Později probereme, jak můžete použít údaje referenčního produktu k odhadu údajů vašeho cílového modelu.

Uvádí funkci reprezentativního produktu. Například „snížení napětí rozvodné sítě 75 kVA na úroveň napětí používanou koncovým zákazníkem při požadavcích na energetickou účinnost definovaných Ministerstvem energetiky (DOE) na dobu 20 let“. Funkční jednotka je někdy uváděna na jednotku energie, na jednotku hmotnosti atd. Upozorňujeme, že při porovnávání dvou environmentálních profilů produktu musí být stejná jak funkční jednotka, tak metodika posouzení. Více informací najdete v části „Pokyny pro přesné porovnání produktů“.

Uvádí hmotnost referenčního produktu a procentuální rozpis jeho materiálů, včetně obalu. Celková hmotnost se použije k proporcionálnímu škálování environmentálních údajů pro jiný model.

Zde jsou uvedeny informace o výrobě, distribuci, instalaci, použití a konci životnosti referenčního produktu související s analýzou životního cyklu. Jedná se o některé předpoklady, které byly použity v rámci posouzení životního cyklu.

V úvodu této části je uvedeno několik dalších předpokladů pro posouzení životního cyklu. Obrázek 6 ukazuje příklad těchto předpokladů v tabulce dopadů na životní prostředí u elektrické přípojnice. Poslední řádek tabulky je obzvláště důležitý, protože vyjadřuje emisní faktor (viz poznámka na konci č. 8) použitý v posouzení životního cyklu. Tento důležitý předpoklad popisujeme v následující části.

Pod tabulkou je uveden seznam „ukazatelů dopadu“ referenčního produktu, které měří dopady produktu na životní prostředí. Tyto hodnoty jsou obvykle uvedeny ve vědeckém zápisu (např. 2,52E+02). Jedním z klíčových ukazatelů dopadu na životní prostředí je:

• „podíl na globálním oteplování" nebo „globální oteplování“, uváděný obvykle v jednotkách kg CO2e („e“ znamená ekvivalent). Právě tento ukazatel považuje většina lidí za „uhlíkovou stopu“ produktu.

Tyto a další ukazatele dopadu jsou uvedeny pro každou z pěti fází posouzení životního cyklu, které jsou v pravidlech pro kategorie produktů definovány následujícím způsobem:

• Výroba – „od těžby přírodních zdrojů přes výrobu výrobků a obalů až po jejich dodávku do poslední logistické platformy výrobce“;
• Distribuce – „přeprava od poslední logistické platformy výrobce až po příjezd výrobku na místo použití“;
• Instalace – „instalace výrobku v místě použití“;
• Použití – „použití výrobku a údržba nutná k zajištění jeho použitelnosti“;
• Konec životnosti – „odstranění, demontáž a přeprava produktu po skončení životnosti do recyklačního střediska nebo na skládku a nezbytné úkony po skončení životnosti výrobku“.

Poslední část programu environmentálních profilů produktů je uvedena jako tabulka, která obsahuje následující údaje:

• Datum, kdy byl environmentální profil produktu vydán;
• Doba platnosti;
• Pravidla PSR a verze, ze kterých environmentální profil produktu vychází;
• Nezávislé ověření prohlášení a údajů; „X“ označuje, zda je environmentální profil produktu založen na interním nebo externím ověření.

Údaje uvedené v environmentálních profilech produktů nejsou přesné. Pokud jsou tedy hodnoty konkrétního ukazatele porovnávaných produktů v rozmezí 10 %, měly by být oba produkty považovány z hlediska tohoto ukazatele za rovnocenné. Důvodem je odchylka +/-5 %, kterou normy dovolují u hodnot uváděných výrobcem. Pokud je například uhlíková stopa produktu „A“ 100 kg a produktu „B“ 105 kg, měly by být považovány za rovnocenné, protože se jejich rozsahy „+“ a „-“ překrývají.

Dokumenty environmentálních profilů produktů obsahují mnoho údajů, přičemž některé jsou opravdu složité. Proto by dokumenty environmentálních profilů produktů měly obsahovat odkaz na definice pojmů, které se v nich používají. Ještě důležitější je to při porovnávání produktů od různých výrobců, protože definice umožňují ověřit, zda porovnáváte stejný typ údajů.

Porovnání celkové stopy nezaručuje, že porovnáváte stejné hodnoty, pokud není každá fáze posouzení životního cyklu posuzována stejným způsobem. Důležitost tohoto faktu ukazuje další odrážka.

Všechny elektrické výrobky mají elektrické ztráty, které generují emise uhlíku. Velikost těchto emisí však do značné míry závisí na emisním faktoru, což je poměr vypouštěných skleníkových plynů na každou kWh vyrobené elektřiny. Posouzení životního cyklu předpokládá určitý emisní faktor pro výpočet emisí uhlíku vzniklých během fáze „použití“ výrobku.

Pokud nemají produkty, které porovnáváte, stejný emisní faktor, nemůžete je řádně porovnat. To je obzvláště důležité u aktivních elektrických výrobků, jako jsou klimatizační jednotky a záložní zdroje UPS, protože emise produkované během fáze použití obvykle představují většinu celkových emisí v rámci posouzení životního cyklu. Je například dobře možné, že environmentální profil účinného záložního zdroje UPS (např. s účinností 95 %) vykáže celkové emise třikrát vyšší než silně neúčinný záložní zdroj UPS (např. s účinností 80 %). Jak je uvedeno v tabulce 1, tento příklad byl vypočítán na základě celkového emisního faktoru pro všech 27 evropských zemí (0,231 kg CO₂e/kWh) ve srovnání s emisním faktorem ve Francii (0,062 kg CO₂e/kWh). I když se to nejeví jako spravedlivé, provozovatelé programů výrobcům povolují, aby pro modely prodávané v příslušné zemi používali specifické emisní faktory dané země. V některých případech se však stejné modely prodávají i po celém světě.

Navíc platí, že „použitý energetický model“ environmentálního profilu produktu (poslední řádek na obrázku 6) ztěžuje zjištění emisního faktoru, protože je obvykle uveden jako smíšený kód elektřiny, například „<1 kV; EU-27“. Pokud nemůžete zjistit emisní faktor pro všechny produkty, představuje nejefektivnější způsob posouzení emisí dvou nebo více produktů ve fázi použití porovnání jejich účinnosti při stejném zatížení pomocí kalkulaček účinnosti. „Kalkulačka pro porovnání účinnosti jednofázových záložních zdrojů UPS“ například poskytuje efektivní a jednoduchý způsob porovnání účinnosti dvou různých záložních zdrojů UPS. Upozorňujeme, že ačkoli tato metoda nebude zohledňovat emise z údržby ve fázi použití, u některých produktů, jako jsou například záložní zdroje UPS, lze emise z údržby ignorovat, protože představují zanedbatelné procento z celkového použití (<2 %).

Pokud u porovnávaného produktu nejsou k dispozici žádné kalkulačky účinnosti, je nejlepší požádat výrobce, aby poskytl křivku účinnosti produktu, která vám umožní porovnat účinnost všech produktů při stejném procentu zatížení.

Klíčový poznatek: Pokud nemají porovnávané produkty stejný emisní faktor, nemůžete je řádně porovnat.

Profil použití předepisuje procentuální zatížení a dobu, po kterou reprezentativní výrobek pracuje během své životnosti (čtvrtý řádek na obrázku 6). Profil použití může například určovat 25% zatížení po dobu 20 % životnosti, 50% zatížení po dobu 20 %, 75% zatížení po dobu 30 % a 100% zatížení po dobu 30 %. Profil použití se používá k výpočtu emisí uhlíku, o nichž pojednává text v předchozí odrážce. Pokud se profily použití liší, nelze hodnoty porovnávat. Závěrem je také nutné uvést, že profily použití jsou založeny na specifických provozních režimech (např. normální režim, režim ekonomizéru) a tyto režimy musí být při porovnávání výrobků rovněž konzistentní.

Pravidla environmentálních profilů produktů umožňují, aby referenční produkty reprezentovaly modely v produktové řadě. Přímé porovnávání referenčních produktů ze dvou nebo více environmentálních profilů produktů může znamenat, že porovnáváte uhlíkové stopy produktů s různými kapacitami (např. jističe s kapacitou 100 A a 600 A) a výsledkem nemůže být nic jiného než neplatné porovnání. Environmentální profil produktu někdy (např. u klimatizačních zařízení) poskytuje ukazatele dopadu na životní prostředí v normalizovaných jednotkách (např. kg CO2e na kW chlazení). Nejsou-li ukazatele normalizovány, musíte proporcionálně škálovat environmentální ukazatel referenčního produktu podle jeho hmotnosti (např. hmotnost emisí z výroby v kg na kg hmotnosti referenčního produktu). Obdobně musíte proporcionálně škálovat údaje o použití referenčního produktu podle jeho jmenovitého výkonu (např. použít emise v kg na watt výkonu referenčního produktu). Tabulka 2 uvádí příklad výpočtu výrobních emisí pro „Model B“, což je model, který chcete posoudit, pomocí referenčního produktu z environmentálního profilu produktu („Model A“).

Tento proces musíte zopakovat pro každý environmentální ukazatel, který chcete posoudit. Tyto extrapolace spadají do očekávané přesnosti údajů environmentálních profilů produktů.

Environmentální profily produktů s různými verzemi pravidel PSR a PCR mohou způsobit odchylky, které zneplatní porovnání. Zkontrolujte tabulku na poslední stránce a ověřte, zda používáte stejné verze pravidel PSR a PCR.

Nedoporučujeme porovnávat environmentální prohlášení o produktu od různých provozovatelů programů (např. jeden od sdružení P.E.P. Association a jeden od organizace Ecoleaf). Je tomu tak zejména proto, že pravidla pro kategorie produktů, na nichž jsou založeny analýzy životního cyklu, jsou pravděpodobně odlišné. Rostoucí počet provozovatelů programů (viz poznámka na konci č. 9) v průběhu let vedl zejména v odvětví stavebních a konstrukčních materiálů k různým snahám o harmonizaci pravidel pro kategorie produktů. Dosud však neexistuje jediná organizace, která by zajišťovala konzistenci pravidel pro kategorie produktů u všech provozovatelů programů.

Čtvrté vydání pravidel pro kategorie produktů PCR obsahuje další fázi nazvanou Modul D, která uvádí „čisté výhody a zátěže nad rámec systému“. Tato volitelná fáze umožňuje výrobcům získat environmentální kredit za „opětovné použití, regeneraci a/nebo recyklaci“. Pokud by bylo například recyklováno 100 % výrobku, výrobce by si nárokoval zápornou hodnotu odpovídající uhlíkové stopě při výrobě. Toto platí pouze v případě, že má výrobce recyklační program, který recykluje 100 % každého produktu s ukončenou životností a využije je jako suroviny. Program recyklace musí být platný také pro vaši lokalitu. Než tento kredit slepě přijmete, požádejte výrobce o podrobné informace o jeho programu recyklace a věnujte zvláštní pozornost skutečnosti, jak zajišťuje, aby se mu vrátilo 100 % produktů a žádné z nich nekončily na skládce.

Environmentální profily produktů někdy neobsahují komponenty, které v nich očekáváme, čímž vzbuzují dojem, že jeden výrobce má podstatně menší dopad na životní prostředí než druhý. Environmentální profil záložního zdroje UPS může například nezahrnovat baterie. Environmentální profily rozvaděčů nebo elektrických panelů ve většině případů nezahrnují jističe. Chcete-li této chybě předejít, přečtěte si celý environmentální profil produktu a poznamenejte si, co neobsahuje.

Jedná se o schopnost produktu „existovat dlouhodobě bez významného zhoršení kvality nebo hodnoty“. V zásadě platí, že čím déle výrobek plní své poslání s minimální údržbou a zhoršením stavu, tím je udržitelnější (za předpokladu, že je také účinný a relevantní). Prodloužíte-li potřebu výměny výrobku, odkládáte potřebu souvisejících zdrojů nutných k jeho výrobě, distribuci a dopadu likvidace starého výrobku. Modularita může být efektivním konstrukčním přístupem ke zlepšení životnosti dvěma souvisejícími způsoby. Zaprvé, pokud je výrobek modulární, můžete opravit vadný modul pouhou výměnou za nový – nemusíte měnit celý výrobek. Zadruhé, standardizované moduly umožňují výrobcům rychle zlepšit spolehlivost modulů ve srovnání s ekvivalentními nemodulárními výrobky. To znamená, že je potřeba méně oprav, a v důsledku toho končí méně odpadu na skládkách. Mezi modulární výrobky patří například výsuvné rozvaděče a škálovatelné systémy záložních zdrojů UPS (vyměnitelné napájecí a bateriové moduly).

U výrobků, jejichž komponenty jsou „spotřební“ (např. vzduchové filtry), životnost rovněž znamená, že výrobce bude po celou dobu životnosti výrobku nabízet náhradní díly a služby údržby. Díky těmto informacím mohou mít osoby s rozhodovací pravomocí větší důvěru ve volbu výrobků s nižšími celkovými náklady na vlastnictví (TCO), zejména v případech, kdy jsou pořizovací náklady jednoho výrobku mnohem nižší než náklady ostatních výrobků. Posouzení trvanlivosti vychází z norem, jako je evropská norma ČSN EN 45552, a obecné metody posuzování životnosti výrobků spojených se spotřebou energie.

Popisuje, do jaké míry je výrobek opravitelný. Oprava výrobku umožňuje stejně jako životnost, aby výrobek déle fungoval, což zlepšuje jeho udržitelnost. Opravitelnost je upravena evropskou normou ČSN EN 45554 „Obecné metody pro hodnocení opravitelnosti, opětovné použitelnosti a modernizovatelnosti výrobků spojených se spotřebou energie“. Opravitelnost pojednává také o snadnosti opravy výrobku. Například u rozvaděčů se opravitelnost významně zlepšuje díky modulárním komponentům. Mezi další příklady patří použití softwaru k upozornění uživatele na to, který dílčí systém selhal, použití standardizovaných dílů a upevňovacích prvků, a snadný přístup k nejčastěji vyměňovaným dílům.

Popisuje možnost zaslání výrobku s ukončenou životností zpět výrobci – buď přímo, nebo prostřednictvím poskytovatele služeb. Cílem zpětného odběru je získat z výrobků s ukončenou životností maximální hodnotu a nevyhazovat je na skládku, což vede k dalšímu plýtvání zdroji. Když výrobci usnadňují zpětný odběr výrobků s ukončenou životností, výrazně se zvyšuje účast v programech 5R (oprava, renovace, přepracování, opětovné použití a recyklace), což poskytuje výrobcům více možností, jak prodloužit životnost stávajících výrobků zvýšením zásob náhradních dílů a renovovaných jednotek. Výrobky nebo komponenty, které nelze znovu použít, lze potom řádně recyklovat.

Aby se mohlo o výrobku tvrdit, že umožňuje „zpětný odběr“, musí výrobce schválit vrácení výrobku jednomu nebo více poskytovatelům služeb. To znamená, že výrobce má připravený postup pro vracení výrobků s ukončenou životností od uživatelů poskytovatelům služeb nebo přímo do závodu výrobce. Rovněž to znamená, že pracovníci, kteří tyto výrobky přijímají, absolvovali školeni týkající se jejich zpracování. Vrácení výrobku s ukončenou životností může uživatele také opravňovat k modernizaci na nové výrobky.